čtvrtek 8. března 2018

VÝHODNÉ PŘÁTELSTVÍ

Cestou mezi poli jsem v hlavě přemítala o tom, co je to vlastně přátelství? A co pro mě samotnou znamená.
Netrvalo mi to dlouho a věděla jsem, že přátel na facebooku mám mnoho. Dalších tzv. přátel mám také mnoho, ale ty opravdové jsem schopna spočítat na prstech jedné ruky.
A nelituji toho. Opravdu s hrdostí a upřímným srdcem, jsem za ně ráda.
Přátelé, které řadím to tzv. kamarádů, se ozvou jen když sami zrovna chtějí, když se nudí nebo když potřebují pomoci např. se zlomeným srdcem a když zrovna nikdo jiný nemůže.
A ve finále vám při vaší společné kávě ještě vyčtou, že se vám museli ozvat oni, anebo že neměli čas a měli toho tolik, že i jejich  facebook a instagram sršel ukázkami toho, kolik toho měli. Právě takovým typem (případem) přátel se obklopuje většina z nás. Z mnoha různých důvodů. Napadá mě jeden. Co takhle výhodné přátelství?

Co to vlastně znamená? Přátelství, které je založeno na částečné pravdě a na společně tráveném výhodném čase. Nazvala bych to něco za něco. Třeba Trade off. Obě strany spolu udržují kontakt v tomto kontextu, a ty občasné návštěvy, kávy, večeře, grilovačky jsou vždy pod určitou clonou toho, co ten druhý chce. Jde o zalíbení z obou stran. Jedna strana nemusí vnímat tu druhou jako osobu, ale jako prostředek pro vyřízení určitých věcí/zakázek/pomoci atd. Jakmile jedna strana už nepotřebuje, odloží se tohle přátelství k ledu a po čase se třeba zase obnoví. I za cenu, že jedna strana druhou nesnese. Jakmile se, ale jedná o něco, s čím může ona strana pomoci, všechno jde stranou.
Takhle to funguje, co?
Kdopak z vás to takhle má? Je mi zcela jasné, že obě strany z tohoto přátelství těží. Jde ale opravdu o přátelství nebo jen výhodný obchod? Co když si tyhle dva pojmy pleteme, a nedokážeme je rozdělit? Uvědomujete si, že v dnešní době je tohle zcela běžné? 
Většina z nás nemá opravdové přátelé, ale jenom výhodná přátelství? Není tohle smutné, zaměřovat se jenom na takovou věc? Každá taková volba je přece jenom na nás. Přijde mi ale smutné nemít i byť jen jediného opravdového přítele, jenž je schopen pro vás dojet na letiště ve tři ráno, i když v 6 jde do práce.  
Kam se ztratilo tohle pouto dnešní doby? Neměli bychom si i tak zakládat na své rodině - opravdových přátelích, kteří vás nevymění, jakmile mají svojí rodinu? To přece nemění nic na tom, nechat si místo na lidi, na kterých nám záleží. Tedy záleželo do určitého momentu. A zajímá mě jedno? Myslíte si, že opravdový přítel z vašeho života odejde? Ne, stále tam dokáže být, pokud sám chce a pokud to povolíte. A ano, sám chce. Vše je o volbách. 
Napadá mě, co když se jeho rodina rozsype z ničeho nic na kus prachu? Bude vás najednou potřebovat? Bude. Bude se totiž potřebovat o někoho opřít. Vy už tu nemusíte být, protože jste dál. Uvědomili jste si, že jste měli za opravdového přítele pouze člověka, který vás řadil do svého šuplíku „známí, výhodné přátelství, kamarádi?!"  Takhle to někdy je. A tak neleňme a neztrácejme čas s takovými lidmi, pokud nevíme jak to je! Buďme k sobě i v takový chvílích upřímní a dejte na svou intuici, jak vás ta druhá osoba bere. Já jsem třeba takhle přišla o dvě přítelkyně, u kterých jsem PŘEDPOKLÁDALA, že jsou moji opravdoví přátelé, ale mýlila jsem. Ta chyba, mne ponaučila a otevřela mi prostor pro ty opravdové přátelé. A teď, v téhle chvíli, je zařazuji do svého šuplíku „já."
Role se obrátily a prozření se dostavilo. Děkuji všem zúčastněným stranám, od kterých jsem se něco naučila, které mi sice „nepomohly" dostat se tam kde se nacházím. Děkuji jim za to, čím pro mě v určitých chvílích byli. A děkuji i sobě, jaká jsem byla naivka, která nepoznala do jakého šuplíku jsem byla zařazena i přes jejich slova. 
Jak jednoduché to je, přiznat si všechno tohle, a kráčet se vztyčenou hlavou dál, než jsem kdy mohla. Děkuji opravdovým přátelům, kteří i přes veškeré jejich zaneprázdnění, jejich nové rodiny a vztahy jsou stále tady, jelikož tu být nemuseli a i přesto tu jsou.
Děkuji jim za upřímnost, kterou na nich občas nesnáším i když jí sama preferuji. Děkuji jim za jejich vytrvalost, protože se mnou to není jednoduché. Děkuji jim, že mě přijímají, tak jak rostu. 
Děkuji jim za to, že to nejsou výhodná přátelství. Děkuji jim za jejich občasné urážení, kterým jsem schopná je vystavit za cenu jejich vlastního uvědomění. Děkuji, že i když jsou daleko tak jsou stále tu, jakoby měli šestý smysl. 

Tohle je maličkost oproti tomu, za co jim mohu Děkovat.
Poděkujte svým opravdovým přátelům. Zaslouží si to nejenom oni, ale i vy. 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nebojte se napsat svůj názor.