pondělí 18. září 2017

A TAK JSEM SI PŘÁLA.

A je to zase tady. Ten roční čas, kterým se každý jeden z nás stáváme zase o rok starší. I ten  můj čas nastal. Dnes je to přesně rok, co jsem psala na blog mé roční přání, které si přeji. Je tedy na čase ohlédnout se, co se mi za ten rok splnilo.
Pro nikoho nebude žádné překvapení, jak se můj život o 360 stupňů otočil. Nastalo mnoho změn - kila navíc, zkušenosti s muži, nová práce aj. Vás, ale zajímají moje úspěchy a neúspěchy v přáních.
A tak jdeme na to.

Téhož dne, jenom v roce 2016, jsem seděla v kavárně jako sedím dnes. Byla to však jiná kavárna, ale se stejným postupem. Seděla jsem nad notesem s hudbou v uších a přála si majetné přání v peněžité podobě.  (Výhra.)
Uspěla jsem?
Jsem schopna opravit chátrající dům, ve kterém žije babička s dědou a já s maminou. V domě, který má roky co jsou na něm znát, spolu se zákoutími domu, na kterých jsou vidět naše sedřené ruce s mozoly. Ve vzduchu jsou občas ozvěny našich hádek, při kterých jsme se nedokázaly shodnout na nastávajících změnách.
Navíc dopřát těm dvěma postarším z rodiny podívat se na místo, kde byla jejich svatební cesta?
Tetě pomoci k dokončení zakrytí na bazén?
A co ti moji milovaní tři chlapi v rodině, přátelé a já?
Začneme takhle - nejenom já,ale i Kubina už má další rok za sebou. S tím jsem postoupila o level výš, než jsem myslela. Jeho úsměv zaplavuje můj pokoj a mé rty jsou stále přilepené na jeho tvářičkách, jako bych ho láskou snědla. Teď zaplavují mé slzy jeho tvářičky, jak jsem někdy z něho naměkko. No, karta se otočila a uřvánek jsem teď já.
Víc než jsem kdy stála, stojím za oběma svými dalšími bratránky. Plně jim věřím při jejich rozhodnutích, i když se mi nezdají. Věřím, že pro ně jsou to ta rozhodnutí, kterými se mají něco naučit a poučit se i za cenu, že jsem proti. Tohle všechno mě přivádí k tomu nejlepšímu. Bez okolků se mi svěřují, zapojují mne do svých snů, růstu, zodpovědnosti i nezodpovědnosti. Jsem schopna pomoci, jak je jenom v mých rukou možno, nejsem teď schopna jim pomoci jinak. (Myslím peněžitě se zabezpečením, jak jsem si myslela) Proč? Teď víc nepotřebují, což mě na jednu stranu těší, ale na druhou stranu? Nebyla jsem schopna splnit to, co jsem si zadala pro sebe samu, ale zapomněla jsem na splnění jejich přání najít lepší cestu k mému srdci, k mojí hlavě, ke mě.... A to se stalo. Stane se i to, že jim pomohu, jak jsem si sama usmyslela, jenom v ten pravý čas.
Tím pádem jsem neuspěla k daru své tetě, mé mamině, ani svým přátelům a v neposlední řadě k sobě. Ke svému domu.
Měla bych být asi nespokojená, že jsem nedostála svých slov, ale nejsem. Vyrostla jsem, i zmoudřela.
Věřím stále ve svá slova, která jsem vyřkla, než kdykoliv jindy. Slova a mysl tvoří naší budoucnost. I tu moji, kterou si přeji, které věřím a která přichází. Nepřichází tak, jak jsem si jí vysnila, přichází v jiném směru - ve směru růstu a poznání. Ano, jsou přání, která se plní lehce a jsou přání, které potřebují čas. A ta moje potřebovala čas. Čas na to, zda to myslím opravdu vážně, zda jsem připravena na ten majetek, který chci. K tomu potřebuji zkušenosti, které se mi každý den nabízí, a které zdolávám. A tak, jak se na první pohled mohlo zdát, nejsem neúspěšná, nýbrž jsem úspěšnější, než jsem kdy byla, a ten úspěch roste spolu se mnou. 
Jak?
Řekněme si pravdu. Částky, které jsem vyhrávala, by nepokryly nic z toho, co jsem si před rokem přála. Pokryly ale to, co jsem potřebovala/chtěla. Na ostatní dojde v tomhle roce, o tom není pochyb.
Dojde na splnění toho, co jsem chtěla co jsem vyřkla. Víte co je na tomhle to nejlepší? Nemusí to jít cestou výhry, ale může to přijít i z mé hlavy a z mého tvoření. Není tohle lepší, než cokoliv?
Z jedné strany je, ale chce to čas, a já jsem někdy dost netrpělivá. Hledám všelijaké zkratky, které ne vždy vycházejí, a tak hledám dále. Jsem schopna jít o kilometry navíc, abych došla svým slovům, a tak jdu. Jdu touhle cestou k tomu, co jsem si přála. Věřte mi, že to je někdy pěkně na prd. Je lehčí vyhrát, než jít tím, čím jdu já. (Cestou necestou)
Jak se dokážu rozčilovat, flákat s věcmi a přesto se smát, nadávat na sebe jak jsem neschopná, dávat si (pro někoho nesmyslná) ultimáta, být přísná na okolí i na sebe.... Občas jsem na ránu. (Když nemůžu přitom všem mlsat nebo popíjet litry kávy)
A tohle všechno mě vede dopředu. Vede mě to tam, kde jsem chtěla před rokem být a co jsem chtěla mít. 
Chtěla jsem mít peníze a chci je stále, jako většina z nás. Chtěla jsem je dostat výhrou, a chci to i nadále, ale vím, že k tomu všemu vede i jiná cesta. Která je pro mne ta nejlepší, to se nechme překvapit. 
Ale jedno vím zcela jistě. Vše, co vyslovíme, co chceme, tak dostaneme. Proč? Nebojíme se vyjít z komfortní zóny, dokážeme vydržet, snít, mluvit, věřit, konat. A za tohle všechno přichází výhra, kterou chceme, pro kterou každý jeden den stáváme z postele.
A tak si to musíme shrnout. Dnes jsme se tu dočetli o tom, jak jsem pro někoho z vás nebyla úspěšná, protože jsem nedosáhla na to, co jsem si přála pro své milované a pro sebe. Ale nezapomínejte na to, že já s tím nekončím. Naopak jsem teprve začala, a vím, že brzo sobě i vám ukážu výsledky. Především ale těm, které miluji a pro které jsem schopna vyjít ze svojí komfortní zóny, učit se a překonávat.




Žádné komentáře:

Okomentovat

Nebojte se napsat svůj názor.