neděle 9. července 2017

PRŮHONICKÝ PARK

Cítím stále tu vůni. Nemůžu si vzpomenout,kdy jsem jí cítila naposledy. Ano,takový čistý vzduch. Těžko uvěřit,tak blízko dálnice. Ta čistota,klid a teplo. To teplo cítím, jak mi sluneční paprsky dopadají na mé lehce nahé tělo.
Nikdy,jsem se necítila tak volně. Kdybych uměla lítat,prolétnu si to tady. Podívám se,jak to tady vypadá z ptačí perspektivy. Viděla bych sebe a mnoho dalších návštěvníků tady. Vnímala bych ty lidi tady? Kladu si v hlavě.
Vnímají nás ptáci? Zajímáme je vůbec? Myslí si o nás něco? Pomlouvají nás? Závidí nám?
Tolik otázek v té volné hlavě mám. Chci odpovědi, ale chci odpovědi přímo od nich. Dokážete,tady někdo mluvit s ptáky? Ne.
Škoda,tak já se vrátím opět na Zem a budu mírně realistická. 
Chápete,že bych nejraději byla stále snivá a zasněná doufám.
Je to lepší forma mě. Dokážu si představit mnohé,dokáži se v tom lépe orientovat,než tady v reálném světě. Je to pro mě úleva, inspirace,ale tohle vy víte. Známe mě. (Malinko)
Každopádně,proč jsem se v minulých dnech vydala do parku,když sama tu mám ve své vesnici klidu až až.
Znáte to,někdy potřebujeme změnit prostředí,ne protože by se nám to naše nelíbilo,ale jelikož chceme poznat nové. Neokoukané,mít o čem vyprávět,fotit,dělat selfie,užívat si a především poznávat.
Ano, poznávat lidi,sebe a krajinu. Tohle,se nám myslím,že v mnohém daří. 
Souhlasíte?
Jistě ještě, aby ne. Buďme otevření novým lidem,novým možnostem, zkušenostem,poznáním,snům a především přírodě. Na kterou většinou zapomínáme a vzpomene si až,když nám je nejhůře. Nezapomínejme na tu krásu okolo. Ona tu je, ale být nemusí. Neberme jí jako samozřejmost/nejenom tu přírodu,ale vše.
A navíc každý den,ona příroda je jiná,nikdy není stejná. To si uvědomme.
Ani my,nejsem každý den stejní a taky to vnímáme.





















































































Žádné komentáře:

Okomentovat

Nebojte se napsat svůj názor.