neděle 25. června 2017

ÚSMĚV

Slunečné dny, další věc, která mi na tváři vykouzlí úsměv. Nebylo to tak dávno, co jsem se nehodlala ani usmát, natož se fotit s úsměvem na rtech. Prostě, jsem svůj úsměv neměla ráda. Myslím to doslova.

Nesnesla, jsem myšlenku ukázat ten kousek ze sebe, který jsem nesnášela. Ta myšlenka byla absurdní. A teď, o jeden rok později. Se nehodlám přestat smát. Užívám si to, a ani nevíte jak. Kolikrát se mi stává, jak se sama nachytám chichotat,usmívat, uculovat jen tak. 
Protože mě, zrovna něco napadne v hlavě. Nebo se usměji nad procházejícími lidmi, když je vidím šťastné atd je toho mnoho. A je to tak ulevující pocit. 

















A co se stalo, s tím pocitem nesnášenlivosti svých křivých zubů,dásní a celkově úsměvu? Zmizel.
Jednoho dne, jsem se probudila a všechny strasti, které jsem měla vymizely. Odešly někam dospodu, těch všech zbytečností, které jsem dříve řešila.










Ano, každý jeden z nás máme něco, co nám vadí/vadilo na sobě samých. Přesto, jak se to někomu může zdát na zakroucení hlavou, pro někoho to může znamenat mnohé. Může, mu to dost komplikovat život, ale to nebudeme řešit.Zaměříme se takhle..... Jelikož, jsme natolik zkušení. Víme, jak každý z nás má nedostatky a víme, že tyhle nedostatky jsou s námi proto, abychom je přijaly. A v ještě lepším prospěchu/případě je dali na odiv. Tzn. Udělali z nich přednosti. A tak tu stojím, a na rtech mám po většinu výrazné rtěnky, abych upřednostnila můj nedostatek, který mám ráda.

A hraji si sním natolik, že jsem po většinu dost hlasitá. Můj úsměv se line, po chodbě, v místnosti plné lidí i v autě. Kdekoliv je třeba. A proto, nebojme se svých nedostatků. Nestojí, nám to za ty nervy, strasti, strach a pofidérní scénáře v hlavě.
A, aby toho nebylo málo. Můj smích, úsměv, uculení atd začíná lézt každému na nervy. Ne, protože je hlasitý, křivý, občas červený od rtěnky, ale protože se líbí a je nakažlivý. A o tom to je.

Ten pocit, když se v místnosti rozhostí hlasitý smích, ze všech zúčastněných, je k nezaplacení. Vidět, na lidech, že i vy je dokážete něčím rozesmát i byť vaším vtipně, nakažlivým chichotáním se. A co? Nezáleží,jak se vám to povedlo, nebo že se smějí vám, prostě se smějí. A vy nemáte čas uvažovat, nad tím proč se smějí, ale užíváte si, že se smějí. Nepřemýšlíte nad tím proč. Uvolníte se a je to sakra vidět.
Časem si uvědomíte, jak to je vidět. Jak si lidé všímají, jak se na vás stejně naladění lidé smějí. Prostě jen tak. Bez důvodu.







No, a všechno tohle by se mi nestávalo, kdybych k tomu nedospěla. Necítila, bych se tak příjemně a uvolněně jako teď. Neseděla bych za počítačem, a neusmívala se tomu jak a co teď píšu. 
To vše by nebylo. Jenže, ono to je a je to skvělé. 
A tak, zahoďme všechny naše pochybnosti o sobě samých, o našich tělech, o našich nedostatcích. Začněme, je mít rádi, přijímat je takové jaké jsou a dávat je na odiv. 















Takže k závěru, toho dnešního dne. Bych ještě chtěla říct. Děkuji Vám. 
Za co?
Za sledovanost, komentáře-vyjádření, vaší náladu, sebe samé. Trpělivost při mých fotkách, jelikož dneska jejich sakra nějak moc.



















Fotoaparát/NikonD3100
Klobouk/Ebay
Brýle/Ebay
Triko/HM
Body/Second Hand
Boty/OK Shop
Náramky/Ebay
Hodinky/Ebay

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nebojte se napsat svůj názor.