sobota 11. března 2017

RESTAURACE TORO

Některá naše oblíbená, místa potřebují více času, než ostatní naše místa.
Čím, je tohle zapříčiněno?
Možná, naší větší pohodlností, rozjímáním anebo obsluhou. Ano, i tohle se na našich místech stává. Není to nic neobvyklého, jiná směna jiné podmínky, jiné návyky, jiné zacházení. Tohle je to, co nás zdržuje, ale někdy přijde i vhod. Ne vždy, chvátáme rychle domů, ne vždy potřebujeme každým 20 minut novou kávu. 
Někdy chceme čas, jenom pro sebe, pro přátelé i s prázdnou sklenicí a časem navíc.

Tohle vše, se dá brát dvěma směry. Záleží na nás, jakou formu si v danou chvíli vybereme.
Chápu, že někdy, když opravdu chvátáme je potřeba vědět kam zrovna jít. Nebo si sami dojít za obsluhou pro účet. S tímhle počítáme všude, kde nechceme čekat. 
Počítáme taky s tím, jak nás lidé v kavárně vnímají (obsluha).
Kolikrát se dočkáte příjemného uvítání a pak nic. Co tohle zapříčiňuje?
Náš vzhled?
Není tohle nepodstatné? Do kavárny - restaurace chodíme za účelem koupě, odpočinku, vychutnání dobré nabídky sortimentu. 
Jako bonus, máme příjemné prostředí, popřípadě milou a všímavou obsluhu.
Ano, tohle bychom měli mít všude, bez rozdílu působení na personál.
V tom je háček, ne každý co dělá, svoji práci, dokáže být chameleon na každého. Někdo to neumí, někdo to nechce umět. Tak už to je.
Jediná odlišná věc, zrovna teď je, že on je v práci a mi třeba za dobrým jídlem.
Neměl by se personál věnovat, každému jednomu člověku stejně? Napadá vás stejná odpověď jako mě? Měl.
Jenže takhle to nefunguje. 
- někomu se zamlouváte více
- někomu nejste zrovna příjemní
- někomu jde o vysoké spropitné
- někoho jeho práce nebaví
- někomu je jedno zda daný člověk čeká, nebo ne
- někomu vadí dělat, to co dělá
- někomu se prostě věnuje více než druhému
- někdo nemá svůj den
- někdo jasně, ví o koho, co může čekat
- někdo je stálý zákazník. Proto dostane jinou péči. 

Mohu toho vyjmenovat mnohé, mnohé co zažívám při zkušenosti svého místa na čas. O čem to stále mluvím? O prožitku z návštěvnosti Tora. 
Mnoho z vás si může, říkat proč stále chodím někam, kde najdu tolik pro a proti?
Mám na tohle jasné odpovědi. Ano, všude je něco. Nikdo nejsme dokonalý pokud, neděláme sami pro sebe a na sebe. To je jasná věc.
Nikde, v okolí nenajdu tak honosné prostředí a zároveň příjemné prostředí na venkovní terase. 
Dámy a pánové, to je lahoda nacházet se někde jinde. Jako v jiném světě. V malém zahradním království, kde si můžeme vybrat, kým budeme a s kým tam budete. Budeme zrovna dnes v koutku pro romantické duše? V podobě krásného bílého altánku. Nebo se posadím ke kousku jezírka a budu si připadat jako mořská víla Ariel?
Těch kouzelných možností. Co tu je.
Tohle není vše, co mohu nabídnout?  Mohu nabídnout, sedět v různých místnostech. Mohu sedět vevnitř a být paní elegantní.
V zakryté zimní zahradě, kde se mohu ládovat domácími dezerty.
V průchodu, který slouží pro naše další skupinky lidí. Naší populace a to té kouřící, která si domu bere něco navíc k EET účtence. (Smrad z cigaret nebo vůni z doutníků)
Jako poslední místo, tu mám to napůl zahradní s nakouknutím, ven, do kuchyně, s místem navíc a elegantností dovnitř. Ano, jedná se o zahradní ukrytou terasu, jenž je v zimě zahalena a v létě odkryta slunci.
Nezní to dobře?
Vybrat si, kam chci daný den zapadat? Tohle je přece luxus, který tu jinde není. A k luxusu přihazuji i lahodné domácí dezerty, lahodné chutě jídel z restaurace. Každý jeden, si tu je schopen vybrat své jídlo. Já mám také to svoje, sice je to předkrm, ale mému tělu to vyhovuje jako hlavní jídlo.
Je tu škála, výběrů, které jinde nejsou. A pak je jenom na nás, zda jsme ochotni určitá proti, opustit a nevěnovat jim pozornost.
Já, rozhodně jsem.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Nebojte se napsat svůj názor.