sobota 4. března 2017

KAVÁRNA U PIARISTŮ

Další jedna, z mých oblíbených kaváren, do které chodím dost let. Řekla, bych až srdcová záležitost. Je, kavárna u Piaristů.
Neptejte se mě, jak je to dlouho, prostě je to dlouho. Sama nevím, počítat se mi to nechce. Nejsem dobrý počtář, i když, tohle by mi nemuselo dělat problém. Není to složité počítání.

Opravdu jsem ráda, že i já mám někdy takový zvyk. Zvyk, vracet se tam kde je mi dobře. Určitě to je dobrá věc, být na něčem závislý. Pokud, je to prospěšná věc, pro všechny strany.
Zda je to prospěšné pro mě? No asi ano, a nesmím lhát co?
Sakra, dává mi to příčinu se nad tím zamyslet, abych nelhala.

Sama usuzuji, že to je pro mě prospěšné. Nebudu se opakovat s tím, že se tu cítím dobře. Především díky skvělému majiteli, který je galantní ve všech směrech. Od odnesení kabátu na věšák, po obsluhu a pár prohozených vět.
Nejedná se jenom o tohle, jedná se o to. Mít tu stále, myšlenky na pochodu, když je zrovna potřebuji, dát jsem na blog. Daří se mi to. Kdykoliv jsem, přijedu, a zrovna nemám svůj hnací den, který se týká nápadů na články. Tady je dostanu, protože je to můj hnací motor. Svým způsobem tady člověk, dokáže pozorovat, vnímat a přemýšlet. I když je to tady poměrně rušné, nemám potřebu se zavřít do svého světa hudby. Mít svůj prostor a nechat tok myšlenkám. Vůbec ne, sluchátka jsou odložená v autě. Já poslouchám ruch kavárny. Její běžný chod. Plno lidí, padající nádobí na zem, bouchnutí lednice, pozdravy, hovory návštěvníků.
Tohle vše, mi nedělá problém, se od toho oprostit, do svého psacího světa. Tady, mi to přijde přirozené, nevadí mi to. Jsem schopná, tady trávit hodiny, aniž by mě někam hnaly mé povinnosti.

Je to příjemné naučení se, odtrhnout se od ruchu a být soustředěn jenom na to podstatné. Co? Třeba teď, psaní tohoto článku. Aniž by Vám, to mohlo přijít podstatné. Je to hodně podstatná věc, občas být mezi lidmi, ale být se svým já. Se svými myšlenkami. Kdy se vám tohle podaří? Naučit se odtrhnout od nepodstatného. Mít v tomhle rušném světe, chvilku pro sebe, i mezi lidmi? Přemýšleli jste někdy nad tímto?




Někdy sedíte v autobuse plném lidi, potřebujete se soustředit, ale nejde vám to. Proč?
Vedle vás sedí mladý student. V uších má sluchátka, hudba je slyšet, až do další řady cestujících. Naproti je starší pár, kterým už dosluhuje sluch, překřikují se. O sedačku před vámi je, zamilovaný pár šeptají si smyslná slova, které dané slečně vykouzlí úsměv na rtech. Pouze s jedinou vadou. Její smích, je tolik rušný, vysoký až by probudil spícího medvěda ze zimního spánku. 
Tohle vše, tenhle ruch. Vám nedovolí, se soustředit pro vás na přítomně podstatnou věc. Zrovna teď, v autobuse na ní máte čas, musíte vše promyslet a nejde to. Nemůžete se, od toho oprostit. Proč? Neumíte to, nenaučili jste se to.  A mohli jste. Třeba i v takové kavárně, kde si můžete k tomu navíc dát, skvělou kávu s příhodným oříškovým dortem.


Není tohle lákavá nabídka? Pokud ne? Tak ne, to se tedy omlouvám za článek, a pokud ano. Dveře tu jsou otevřené každému.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nebojte se napsat svůj názor.