středa 25. ledna 2017

POPELKA

Chápu to, každý z vás i z nás má někdy, mnoho otázek. 
Bylo by divné, kdyby je lidé vlastně neměly. Nebyli zvědaví, neměli své názory. Svět by byl nudný, stejný a to co? Nikdo nechce, každý z nás chce být originální - svůj.
Každý jeden z nás, si dělá věci po svém, obléká se podle svého. A u toho se dnes zastavím, u oblečení s názory a atmosférou. 

V dnešním týdnu jste mohli / můžete sledovat Popelku.
Většina to znáte. Čtyři soutěžící, dostanou korunky na útratu na týdenní téma od stylisty. 
Navštěvují se u sebe doma, povídají si, šmejdí po outfitech, vyjadřují se, nakupují. Prostě soutěží… 
Ano, soutěží. Jako každá jiná soutěž musí mít pravidla. To snad všichni chápeme.
Trefit se do stylu a utratit penízky…




A jak jsme to měli my? 
(Určitě jste zvědaví, na další skulinky pod pokličkou.)
Taje tohoto pořadu si po většinu nechám pro sebe. (Respektuje smlouvu)
Přes to se pokusím, vám popsat vše, co budu moci ze sebe dostat.

Po celou dobu natáčení jsme si všichni sedli. Někdo méně někdo více..... Tak je to někdy… 
"Neříkejte, že ne ...už teď by to byla blbost…“

Víte, četla jsem sama nějaké recenze na naše outfity a já je plně chápu. Nemám potřebu se dohadovat nebo omlouvat, nebo já nevím, tak nějak… Proč?  
Prostě to vysvětlím, jak to vidím....s nadhledem "Asi možná i jo"
Ale no tak, každý jsme jiný, co se líbí jednomu se nemusí líbit tisíce dalším. Prostě to tak je, měli bychom to respektovat, i když by se nám k tomu danému člověku hodilo něco jiného. Vidíte to, tak jak ten druhý ne. Jedná se o cit, o vizi o zkušenosti prostě o tohle všechno. Tak nějak není důvod se rozčilovat a mezi sebou vést sprosté debaty. 
Vždyť se vcelku handrkujeme, jenom za svůj vlastní názor, který se nemusí líbit každému jednomu na této planetě. Copak jsme někdy opravdu na tvrdly a stojí nám to být hodiny za klávesnicí? Stále se obhajovat, vnucovat svůj názor?
 Neztrácíme přece potom sami sebe? K čemu to je? Odejít od klávesnice a být naštván na člověka, který s námi nesouhlasil? Vlastně proč? Protože se cítíme ublíženi - uraženi? Tak proč to píšeme? Máme v sobě tolik vzteku a chceme ho ventilovat i za tuhle cenu?
Kde je respekt?
Klademe si spoustu otázek s tímto rozlehlým tématem. To by pro dnešek stačilo.

Víte, ne nadarmo se říká, vše je o lidech. Od prvního jde s komunikací ohledně pořadu. Nebyl jediný problém, snažili jsme se skloubit naše rozdělení na dny. Všechno šlo parádně.
Až nastal den, kdy jsme se všichni viděli. Dvě popelky jeli jiným autem než jsem jela já. Shledání bylo příjemné, s každou jednou jsme si měli co říct, i když se témata lišila, vždy se nějaké našlo.
Štáb byl perfektní, v příjemných chvilkách pauzy jsme si povídali i s nimi. 
Seznamovali jsme se....zajímali se o jejich práci...byli jsme zvědaví… 
Nebyl jediný problém, tolik jsme se za ty dny s nimi nasmály. Poznaly profíky, kteří na tom pracují, mají nápady… Neodsuzují nás… Čte se to opravdu hezky, že ano? A je to realita, žádné pohádky na dobrou noc.
Možná právě proto, jak jsme se chovali my, se oni chovali příjemně k nám… Těžko říct? 

Četla jsem jednu debatu......(nebudu psát, kterou.)
Ano, byli tu nějaké dohady o daném projektu a některých věcech, ale no tak všude máme něco. Proč řešíme někdy zbytečnosti a ne celkový vzhled. Tady tedy celkový projekt. 
Ano, je to jiné než NM, je to Popelka. 
Popelka se popelí sama se s sebou.
Obléká se sama, maluje se sama. Doma přece nemá po ruce každých 24 hodin slečnu vizážistku…(Teď namítáte tisíce...ale no tak…“Mlč je to televize, v té máš vypadat…“
Ano, určitě máš, pokud to máš jako práci...moderuješ...předvádíš...atd.
Ale když soutěžíš za sebe samou? Opravdu musíme být za každou cenu upraveni profesionály, když je doma sami nemáme?")
Opravdu se budeme rozčilovat, protože se nám to jenom nelíbí?
Položte si otázku." Proč se rozčilujeme nad tím, co mi sami nezměníme?"
Pro úlevu? Dobrý pocit? 

Je to pořad, je to pořád o lidech. Je to soutěž. Nazvěte si to, jak chcete…
Je to inspirace pro mnoho z vás. Každý si z toho vezmeme, co sami zrovna potřebujeme. 
Obdiv, inspiraci, ponaučení, zlepšení, kamarády, výhru....kritiku..
Je to na nás samých, každý máte tu možnost si tohle vyzkoušet. Podělit se o kus vašeho já, o styl, mluvu, názory.  
Třeba trochu své propagace… Co já vím?

Chápu jednoduché je to. Sedět doma a říkat, udělala bych to jinak. Tohle ne. Ježiš ta vypadá. Make up, vlasy… šatník….
Změňte to. Skočte do toho plnými nohami. Ukažte, kdo vlastně jste. Seznamte se s lidmi, kteří na vás budou čekat jako první den. Ve velkém překvapení. 
Vyměňte si pár názorů. Ukažte váš styl. To co vás baví.
Nevymlouvejte se na věk...strach...

Třeba budete mít tak skvělé zkušenosti, jako jsme měli my všichni.
Přestaňte namítat blbosti. Opravdu o to nikdo nestojí, udělejte krok z davu. Buďte sami se sebou spokojeni.

Vzala jsem to trošku, jinak něž jsem chtěla, ale co prostě mi to tak pěkně psalo po klávesnici. Tak si to dovolím dát online…



Žádné komentáře:

Okomentovat

Nebojte se napsat svůj názor.