sobota 8. října 2016

FEELINGS OF WORK

Někdy se opravdu nemá cenu snažit se pochopit všechno, co ostatní říkají. Navíc pokud se jedná o starší osazenstvo rodinných příslušníků.

Dneska, po marném snažení vysvětlit jim mojí novou pracovní cestu úspěchů, mi bylo naznačeno, že opravdu je lepší jistota, jednotná práce než plnění svých snů a vizí. Opravdu už jsem neměla energii vysvětlovat, že se chci něco naučit, růst výš a nebýt celý život na jednom místě.


Stát a skládat věci do krabic u pásového stroje. Prostě jsem se rozhodla, že chci něco umět. Něčemu se oddat, užívat si ranní vstávání do práce a je mi líto, že většina staršího osazenstva nejenom tady u mě to vidí jako velký problém. 
Bojí se změn, ano to chápu, mají na to svůj věk, své názory a zkušenosti. Měli by ale přece naslouchat i nám, mladší generaci. Snažit se nám ukázat, že to jde i když občas nevidíme světlo na konci tunelu.Vždyť oni za sebou mají kus cesty a měli by nám umět poradit, že všechno jde, pokud věříme v sami sebe, ve své úspěchy. 
Nebo snad sami zůstali trčet na místě a báli se nových otevřených dveří? Dnes by to vše vysvětlovalo.

To, že věříme v sebe mi přijde jako nejlepší věc co můžeme dělat. Ne, nechtěla jsem se zde někoho dotknout,skrz práce u stroje,i já jsem si to zkusila. Dělala jsem práce, které už mě nenaplňovaly a nebavily. Neviděla jsem v tom podstatu. 

Proč mám dostávat plat za něco co mě už přestalo naplňovat a co mi krade čas, jenom abych zaplatila účty? 
To se mi nelíbí, takový přistup práce, na to nejsem stavěná a uvědomila jsem si to. Dělám proto co mohu, ano nemam dostatečné vzdělání podle čeho posuzují CV a nevidí vás jako člověka, co za sebou má zkušenosti a ušlou cestu.Vidí vás jako kus papíru, který buď splňuje požadavky,nebo ne.
A o to více je to třeba křivolaké, někam se dostat. Já se nevzdávám. Věřím, že přijde práce pro mě, která mi ukáže směr, kterým půjdu a nebude to jenom hodnocením CV. Bude to i mou osobností. Mým smyslem pro jednotné jednání, pro sebekontrolu. Příšernou kontrolovatelnost věcí nad situacemi. Šarmantní a někdy zmatenou módou. Psaním slov na papír, které občas nedávají lidem smysl, kvůli přehlcenosti mé mysli myšlenkami.
Plno dalších věcí, zkušenosti a reakce osazenstva starší populace.
Nepopsatelnost dalších věcí, které zde úplně nechci ventilovat, jelikož by to mohlo znít jako nadměrné nahlížení, prosazování sebe samé, tohle by mohlo pro dnešek stačit.
Musím si nechat zakryté kousky sebe a svým hodnotných darů, které jsem za ten krátký život nasbírala. 

Takže, co jsem tím vším chtěla dneska říct. Ať je vaše cesta jakkoliv křivolaká, měli bychom za ní býti vděční, naučí nás mnohé, i když se nám to tak na začátku nemusí tak jevit.


Já třeba teď posílám životopis a i přesto, že je většina reakcí negativních, tak se nevzdávám. Ten můj svět mi ukazuje, že tyto práce pro mě prostě nejsou. Zatím se mohu zdokonalovat v jiných věcech, které mě zajímají a časem se ukáže co mi bude dáno. 
Ano, nedělám si z toho hlavu, proč bych měla? Peníze na účty se dají sehnat vždy když člověk ví jak, než najde to svoje. 
Neztrácejte hlavu, nenervujte se, koukněte do svého nitra co tam v hloubce máte. Co vás naplňuje a zatím jděte. Neztrácejte čas prací, o niž víte, že vám nic nedá, nikam vás neposune. Jenom vás za ten den naštve.
V co teď věřím? V ty svoje miliony.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nebojte se napsat svůj názor.