středa 22. června 2016

ŠATNÍK

Jako, každá žena mám ráda nákupy, jenže jako každá normálně pracující žena, si nemohu dovolit vše co bych chtěla.
Což, samozřejmě není to o čem chci psát.
Všechno tohle, souvisí s tím, že ráda nakupuji.
Vede to k mnoha věcem, prázdné konto, projeté gumy na autě, bolavé ruce, nervy v kýbly, plný šatník a mnoho dalšího.

A tak se zaměřím na plnost mého šatníku. U každé jedné ženy, nastane den, kdy si řekne " Nemám nic na sebe."
Co nastane po téhle větě?
Bereme klíčky od auta, jedeme do nákupního centra, šmejdíme na internetu, navštěvuje second handy.
No a to jsme přesně my všechny.
Pak stojíme před šatníkem, ruce držíme ramínko, z tašky vyndaváme nové věci a JEJDA.
Nastane ta ona situace, nemáme kam nové věci dát.

Marně se pokoušíme, vecpat poslední věci do šatníku. Pereme se, co to jen jde, jenom šatník je na tom lépe. Vyhrál, my jsme poraženi a přinejlepším stojíme upocené, zničené před šatnou. V tom horším případě, sedíme na kožešině, vzdycháme nad hroznou věcí, která nás pokořila a my jsme si sedli na zadek.

Máme dvě možnosti. První z nich je, přestat nakupovat.
Což je nereálná věc. ( Pro většinu z nás )
Druhá akceptovatelnější věc, vyklidit šatník.

Pokud, máme zrovna trochu rozumu a nejsme rozhořčeni, poražením od šatníku.
Vybere narychlo pár věcí, které nenosíme, nepotřebujeme, nelíbí se nám, jsou nám malé atd... Rychle vyřazujeme.
Ta horší, pracnější varianta. Vyházíme úplně všechno, kam se jen dá. Na křeslo, postel, zem, komodu..
Pozorně, přebíráme jednotlivé kousky. Přemýšlíme u toho, v hlavě nám jedou kombinace, které by jsme nakonec teď unosily.
Což, nás nutí více váhat nad věcmi, které nakonec stejně nevyřadíme.
Pokud, samozřejmě nejsme silné, ženy s tím, že jasně každá víme konec toho všeho. A to? Nové možnosti nákupu.

Otázka je, co děláme s danými vyřazenými věcmi?

Máme mnoho možností.

Vše jednotlivě nafotit, dát na internet. Čekat, co se bude dít.
Darování příbuzným, kamarádkám.
Darování do sběrných košů, dětským domovům.

Sama se musím, přiznat vyzkoušela jsem všechny varianty. První je na mě moc zdlouhavá, nebaví mě to fotit, čekat.
Dopadá to pro mě hrozně. Jsem schopná, většinu věci stáhnout a znovu zařadit do svého přeplněného šatníku. Takže, tohle už, jsem se odnaučila. Pokud chci, dát něco pryč. Musí to být hned.

Druhá možnost, sice z ní také dobře. Má své, ale. Každý příbuzný v rodině, si dané oblečení vezme z jediného důvodu. Darování od vás, u většiny kamarádek je to samé. Málo kdo nosí, tyto věci po mě. Jedná se o daný styl.  ( Jenž mám odlišný. ) Takže to dopadá hrozně, pro ně. Plné skříně, nepotřebného oblečení.

Takže, jsem se naučila možnost sběrných košů, darování do dětských domovů.
Je to pro mě účelné. 
Ano, teď mi tady řeknete: " Víš, že většina věcí ze sběrných věcí jde znovu na prodej? "
Odpovím ti: " Ano, i tohle se stává. Proto daruji do košů určených do domovů. "

Někdy se tohle, nedá úplně odhadnout. Jistě, že ne. Nebudeme nad tím polemizovat.

Dám věci, lidem, kteří z nich mohou mít radost, tak jako jsem měla já.
Třeba i oni někdy, potřebují něco více co my už nepotřebujeme. Proč jim to přece jenom nedopřát?
Každý z nás, se snaží být užitečný, pokud to je v jeho možnostech ne?
I já se snažím být. 
Takže, co jsem neudělala, darovala jsem 6 plných pytlů narvaného oblečení.




Žádné komentáře:

Okomentovat

Nebojte se napsat svůj názor.