čtvrtek 18. února 2016

PRVNÍ DAROVÁNÍ KRVE, V BENEŠOVSKÉ NEMOCNICI

Obyčejné první darování krve a skončím v náručí PRINCE.
No, nemám já se dobře?
Sice jsem omdlela, byla nepoužitelná. Docela velký čas, ale stálo to za to. Mám i dobrý pocit, že jsem pomohla potřebných s mojí krevní skupinou.

Dlouho dobu, jsem se odhodlávala, jít na krev. Vždy mi to něco překazilo, nemoc, nevhodný čas. Teď jsem tady. Stojím před Transfuzním oddělením v Benešově. Čekám až se otevřou dveře a vstoupíme s ostatními dárci dovnitř. 
Nevím jak to chodí, ale mám u sebe kamarádku a jejího přítele. Oni my vše vysvětlují. Jsem ráda, že tu nejsem sama .
Zatím nevím, do čeho jsem se tu přesně pustila. 

( To poznávám až časem , téhož dne. )

Tak, přesně podle jejich instrukcí. 
Vcházíme dovnitř, u dveří je krabička s číslem. Beru číslo. 
To číslo, je na vyvolávání u sester. Beru ještě dotazník, který musím vyplnit. Iniciály, místo narození, otázky na zodpovědění.
Po vyvolání svého čísla, spolu s dotazníkem v ruce, jdete k okénku. Tam ho odevzdáte. Popřípadě si u stejného okénka, řeknete o omluvenku do práce nebo o příspěvek na dopravu.
Další zastávka, je na malém odběru, kde vám vezmou jednu ampulku. Zjistí stav vaší krve.
Výsledky se dozvíte za pár minut. 
Musíte ještě projít pod rukama lékaře, kde si vás zváží, prohlédne, prohmatá a popřípadě pošle do darovací místnosti.

Tak jsem tu, vcházím do místnosti plné křesel. Usazuji se, P. Doktorka se mě ujímá. 
Vidí, že tu jsem poprvé, podlé mé karty. Je příjemná a komunikativní.
Stále se mě ptá, zda jsem v pořádku. Jakoukoliv změnu musím včas hlásit .
Všechno proběhlo v pořádku. Krev je odebrána .
Jsem upozorněna , na pomalé vstávání , jelikož moje tělo není zvyklé na velký odběr krve a nevíme jak bude reagovat . Stávání jsem zvládla . " Hlásím , že se cítím v pořádku , hlava se mi nemotá  a nohy mě poslouchají"
Na odpověď nečekám .Mizím na dveřmi , kde si mám vyzvednout snídani, doplnit cukry , odpočinout si . Přicházím si sednout k přítelovi mé kamarádky.
Stále se cítím v pořádku , povídám si sním .
Najednou vidím jak se jeho rty  hýbají ,ale nic neslyším. Moje uši mi vypověděli službu . Nevím co se děje,začínám mít divný tlak v uších. Na svém těle cítím horkost. Co se to děje ? Studený pot mi začíná rašit na čele .
Snažím se ze sebe dostat , kam si mám lehnout. Jeho rty se pohybují , ale neslyším všechno co říká, zaslechnu jenom nějaká slova a ukazuje na odběrovou místnost.
Podepřena vstávám a dostáváme se ke dveřím . Studený pot se mi line od čela po tváři dolů , mé tělo jakoby bylo bez sil . Cítím jak se mi začínají podlamovat nohy . Snažím se na nich udržet.
Cítím nával rukou na mém těle a slyším hlasy jsou cizí .

 V tu chvíli vnímám zpovzdálí hlasy . Stále opakující . " Chytněte ji ona už tam nedojde , ani na t židli."
Velké silné ruce mě chytili okolo mého útlého pasu a zvedají mě do vzduchu.
Někdo mě vzal . Kdo mě vzal byli tu předtím samé ženy. Neuvědomuji si , že bych tu viděla předtím nějakého muže s tak silnými rukami a smyslnou vůní.
Nezdá se mi to ? Sním ? Opravdu se to děje?
Děje slyším hlasy , "Vnímáte nás ? Otevřete oči "
Mokrý hadr mi byl přiložen na mé čelo , Jak je to příjemné , osvěžující . Ztrácí se studený pot a já otevírám oči. Vidím nad sebou mnoho tváří , vidím jeho .
 Silného mladého muže jak mi drží nohy ve vzduchu a uculuje se .
Reaguji , pohybem úst , jsem tady. Neslyším zda jsem to celé vyřkla nahlas. Slyším kousky,slyším to vzdáleně , ale moje oči jsou už otevřené.
V uších se mi pomalu uvolňuje tlak .
 "Jste tady, už to bude v pořádku" Slyším hlas doktorky
Pohledem jsem stále upnuta na něm . Vidím pohybující se jeho rty "Tohle jsem ještě neviděl ,vy se tady kácíte.Stále si držíte zaškrcenou ruku, to jsem nezažil.  "
Co na tohle říct ? Moje ústa bez promyšlení vydávají " Pokyny jsou pokyny "
 Odtrhávám oči od  mého zachránce směrem k doktorce , která mi zvedá hlavu a dává mi napít vody s cukrem poté kávu.

"Je Vám lépe? Komfort tady máte jako nikde jinde, káva , voda. Princ který vás vzal do náručí to se Vám jen tak nestane" Ozývá se z doktorčiných úst.

"Je mi dobře, to se tady asi stává často (snažím se reagovat pozitivně a s úsměvem),snad nejsem první ani poslední. Princ to nevím ,ale to že jsem byla v náručí to jsem vnímala" Vychází z mých úst.

"No tady náš Princ Dan , Vás popadl jako pírko a odnesl na lehátko, hlavně to nesmíte říct tomu svému Princi" Opět vychází z doktorčiných úst.

"Já ,žádného prince nemám ,takže to je myslím v pořádku" Odpovídám zcela při smyslech a s úsměvem na tváři .

" Tak to jste spokojená a můžeme si to zopakovat i za střízliva,přece jenom se Vám málokdy stane ,aby Vás pohledný princ nesl v náručí " Vychází z doktorčiných úst.

"Popravdě se mi to ještě nestalo ,ale klidně si to zopakuji " Ne namítám absolutně nic , a vykouzlím šibalský úsměv.

"Je Vám už lépe? Zkusíme se posadit ?Bylo nám divné ,že s Vámi nic není po prvním odběru. Odešla jste úplně zpříma a svá" Slyším z úst doktorčiných

"Myslím si,že je mi lépe. Děkuji. Zkusím se posadit . Ledabyle si sednu . Víte , cítila jsem se naprosto v pořádku, až po chvilce za dveřmi to na mě všechno dolehlo "

Tak si tu tak sedím , ani nevím jak dlouho tu jsem . Jenom vidím jak na mě směřují pohledy dárců krve. Snaží se býti milý ptají se mě jak mi je a prohazují vtipy. Necítím se býti svá , nevím zda je to ten stav po omdlení nebo těmi pohledy,

" Koukám,že stále nesvá" Vytrhne mě z přemýšlení nad situací, hlas doktorky ." Barva není taková jakou by jste jí měla mít,ještě si radši lehněte . Doneseme vám více vody s cukrem a kávu.

Přikyvuji a jsem stále soustředěna na doktorku.
Nevím jak se tam vzal , ale stál přede mnou s tím svým úsměvem . "A nevrátíme tam tu krev , aby Vám bylo lépe ? "Vychází z jeho úst

"Určitě ne , proto tu snad nejsem " Vracím mu ten jeho úsměv mým .

Nevím jak dlouho jsem tam byla .Vím ,že celou dobu co jsem tam byla . Se o mě starali opravdu příjemní a profesionální lidé . Věřím , že se tak starají o všechny své pacienty a mohu být jedině ráda , že i já jsem měla ten komfort . Ne protože se mi stalo co se stalo , ale protože jsem si vyzkoušela jak většina nadává na nemocnice , na personál a já vím , že mám pouze ty nejlepší zkušenosti i byť tak malé jako dneska.

I přes nedorozumění mého těla si myslím , že jsem to zvládla . A co s Princem ? Nic, každý šel svojí cestou. On zpět k práci a já za svými přáteli .
Bylo to pouze zpříjemnění dne?  Kdo ví ?


Žádné komentáře:

Okomentovat

Nebojte se napsat svůj názor.